O štěstí v nás a roku před námi.
Na začátku nového roku míváme různá přání a předsevzetí. Upřímně řečeno nerozumím závazkům, díky kterým je třeba si počkat na datum prvního ledna! Mám zkušenost, že tato předsevzetí vydrží dva tři měsíce a pak se začnou pomalu vytrácet, až pozvolna přejdou do čekání na další první leden, protože s tímto datem to opravdu a fakt dodržím…. O to víc si vážím těch, kteří nepotřebují datum k tomu, aby něco změnili či začali konat tak, jak jim říká jejich vnitřní hlas.
Jiné je to s našimi přáními. S končícím rokem chceme udělat tlustou čáru za tím, co bylo. Chceme zapomenout na smutek, bolest či neštěstí- pokud nás potkalo- a žít z toho, co bylo spojeno s pocitem štěstí a radosti. Většinou to ale v praxi děláme jinak, než chceme. Vzpomínka na hezké a šťastné velmi rychle vyprchává, slábne pocit prožitého štěstí a my už nikdy nejsme schopni prožít onen okamžik v původní intenzitě. Naopak v plné síle se nám vrací to, co jsme prožívali jako smutek, beznaděj či strach. Neumíme být šťastní mimo chvíle, kdy nám NĚCO štěstí přinese. Co s tím?
Asi jsme všichni v minulém roce prošly dny, kdy nám nebylo do smíchu. Možná jsme brečeli, měli pocit, že všechno je ztraceno. Život už takový je. Někdy je krásný a někdy se s ním nebo o něj musíme poprat! Je to naše daň tomu, že nám byl tento život dán. Žádný člověk nemůže dostat nic vzácnějšího, než život sám. Na nás pak je, jak s tímto darem naložíme. Povím Vám, jak já to vidím:
– vím, že budu-li negativní, bude vše okolo mne negativní
– říkám-li že „to nejde“ vytvářím všechny předpoklady, proto aby to opravdu nešlo
– má špatná nálada nebude vytvářet dobrou náladu v mém okolí
– negativní energie nepřitáhne tu pozitivní, ale zas jen tu negativní
– vím, že mnoho věcí záleží jen na tom, budu-li si věřit a budu mít odvahu se „prát“
– to, co zaseju, sklidím -bez výjimky
– důvěra, úsměv a pochopení se vrací
– a věřím v dobré konce a proto se rozhoduji pro ně a ne pro ty špatné
A často si připomínám větu ze Švejka“ ničemu se nedivit a ničeho se nebát“ k tomu ještě dodávám, z ničeho nedělat problém.
A jak to všechno pro ten rok před námi zvládnout? Ale vždyť to víte! Na každé naší hodině k tomu společně docházíme. Klidnou myslí, ztišením svého ega, které nás tak často ovládá. Ztiší-li se myšlenky, ztratí se strach, beznaděj, smutek a objeví se uvolnění- klid- spokojenost- radost- štěstí. Štěstí z pouhého bytí, z toho, že JSEM. A to je štěstí, které je trvalé, které je v nás stále přítomno, jen naše nepokojná mysl toto štěstí zastírá. „ Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa, je v nás,“ říká ve svých promluvách pan Eduard Tomáš.
Věřme v dobré konce, usmívejme se na sebe i na ostatní, mějme sami se sebou trpělivost i důvěru, že je v nás síla zdolat cokoliv. Buďme tišší a zasévejme jen dobré, aby nás dobré obklopilo. Pan Skarnitzl nás učil, že posvítíme-li na tmu světlem, tma přestane existovat.
Prosvětleme každý okamžik každého dne. Stojí to za to a vy to zvládnete!