O ledňáčkovi – potkání druhé

 

Možná i Vy prožíváte zvláštní pocit vzrušení, když se Vám poštěstí vidět či potkat něco, co nejde vidět každý den…Pro mne jsou tato potkání hodně spojena s přírodou. Proto často na procházky se psem tahám  fotoaparát.  Mám radost, když vyfotím třeba chráněného  Zdobence nebo když zachytím v barvě  ohroženou Dřípatku horskou. Před pár lety při dovolené v Itálii zas nikdo nechápal, proč  dělám takový poprask, že jsem našla Kudlanku nábožnou! Kytičky,brouci,ba i motýli ale nejsou nic proti tomu, jak náročné je fotit ptáčky. I ten motýl Vám na květu chvilinku dá, ale pták, to je jiná třída. Ani  drzoun vrabec nebude čekat, než ho v koruně stromů objektivem najdete a ještě chcete zaostřovat?! No to ani náhodou. Tak fotky ptáků pro mě patří k těm nejcennějším.

Již několik let potkávám kousek od domu, kde bydlím, ledňáčka. Setkání s ním patří k těm nejvzácnějším, ale také nejnádhernějším. Kdo ho někdy spatřil chápe, proč se mu přezdívá „modrý diamant“.Jak vystřelený šíp letí přímo nad hladinou a jeho let je tak rychlý, že jediné,co lze okem zachytit je jen ona fascinující modř. Jen vzácně-je velmi velmi plachý- si na chvilinku někde  sedne u břehu mělké vody. Už několikrát jsem ho takhle viděla číhat na rybičky. Problém je v tom, že pokud ho náhodou potkám, pak zcela jistě nebudu mít fotoaparát…a mám-li ho, ledňáček lítá kdoví kde jinde.

Už to budou dva roky, co jsem se na svých cestách po Indii dostala u Bengálského  zálivu do mangrovových zálivů. Nejúžasnější zážitek spojený s přírodou v mém životě! Mladý Ind nás v malé lodičce vozil po klidných zákoutích plných fascinující flory i fauny a já se zatajeným dechem nakukovala do toho pozemského ráje,který jsem fotila jak jen se dalo. Občas nás minula jiná výletní lodička, ale náš průvodce, když si všiml, s jakou radostí „lovím“ fotky ptáčků a ptáků, z hlavní trasy co chvíli odbočil do klidu a úzkých vodních zátočin, kde byl větší klid. Jak lovec na posedu jsem číhala na přídi loďky připravena kdykoliv zmáčknou spoušť…když se najednou zezadu ozvalo tiché „ madam“ a Ind ukazoval prstem někam na pravou stranu břehu, snad 15 metrů od nás. Chvilku jsem musela dobře koukat, nevěděla jsem,  co vlastně mám hledat. Ale ten známě modrý třpyt prostě přehlédnout nemůžete. Ledňáček říční v mangrovových zálivech v Indii?! Náš lodivod vypnul motor a my ani nehlesali, jak pomalu jsme byli té vzácnosti blíž a blíž. Ptáček byl tak zaujatý lovením ve vodě, že se nenechal vyrušit. Co chvíli vylétl na větvičku, oklepal kapičky vody, které vypadaly skutečně jako malé diamanty na jeho modrém fráčku. Zastavili jsme nakonec snad metr a půl od něj a já fotila a fotila.“ Až do Indie jsem musela, abych měla fotografii s ledňáčkem“, smála jsem se radostí. A tak jedna z mých nejkrásnějších fotografií vůbec je ledňáček z Indie.

Před pár dny tu zase byl. Bylo slunečné, trochu chladivé ráno a já na procházce se psem. Seděl na kameni na místě, kde jsem ho ještě nepotkala. Klidně koukal do vody. Kdo by ho tu čekal. A já, podle zákonů schválnosti,  jsem zase bez  foťáku. Ale chci to zkusit. Rychle běžím zpátky, beru foťák.  Jsem zpět snad za tři čtyři minuty. Tiše se blížím až k tomu místu a… není tam. Jasně, pravděpodobnost, že počká, byla nulová. Smutně si sedám ke stromu a koukám, jak po pěšinkách jdou lidé, běhá pes- jeto  plachý ptáček a okamžitě uletěl. Smutně vstávám, že půjdu zpět. V tom prostor nad vodou protne třpytivá modř. To snad ani není možné- vrátil se! Sedl si na kamennou zídku dost daleko ode mne. Je mi jasné, že to nebude nijak umělecká fotka, ale raduju se zas jako malé dítě. Konečně! Ledňáček počkal až 3x zmáčknu spoušť a pak frnk, ve vteřině kamsi zmizel kdovíkam.

A tak mám dvě fotografie s ledňáčkem, které dělí tisíce kilometrů. Kdybych se Vás zeptala, která se Vám líbí víc, jistě ukážete na tu z Indie. Já mám radši tu druhou. Není tak povedená, ale je na ní ten  „můj“ ledňáček. Bydlí nedaleko a tak pro tu radost spatřit ho potřebuji jen trochu štěstí. Možná  by jste namítli -hodně a ne trochu. Ale o tom to přeci je- to, co nám dělá radost je pro nás také vzácné a nechceme, aby to zevšednělo. Věřte, že mi ta chvilka setkání rozsvítí vždy ne jen ten krátký okamžik, ale mnoho dalších dní. Myslím, že každý z nás může mít svého „ledňáčka“ aby v našich dnech bylo to potřebné světýlko. Zkuste si ho najít.

…a tři dny poté,co jsem sem dala tenhle článek.Není úžasný?Tak teď pro radost i pro Vás.